Sloužil jsem v Plzni v letech 1973-1976 u ženijně technické roty.
Do současnosti mám kontakt na Jardu Hradila,Jana Mazala a Jirku Boldiše,Otu Procházku.Ozvěte se další a můžeme si pokecat.
Drechsler Pavel 603 501 490
Mazal Jan 608 273 080
Hradil Jaroslav 606 875 536
Procházka Ota 728 228 335
Boldiš Jirka 607 655 427

Už jsem si myslel ,že nic nenapíšu,ale nějak mi to nedá.Dal jsem si opravdu práci najít ,ty které jsem neviděl a hlavně neslyšel skoro padesát let.Tak jsem zkusil vyhledat Jirku Kytku a Standu Kopáčka.Jirkovi jsem kdysi poslal svatební oznámení,kam to bylo v Táboře ,bohužel už nevím,ale dodnes mám uchovanou gratulaci k svatbě.Zkusil jsem na internetu zadat jméno a město a vyběhlo mi pár informací,tak jsem zkusil obch. a živn.rejstřík,nebylo to ono.Náhodou jsem objevil jakousi informaci o jistém prodeji,kde bylo uvedeno mob.číslo,tak jsem zavolal a ono to fungovalo.Dozvěděl jsem se číslo na paní Kytkovou-měl jsem podivný pocit proč na ni,a ne na Jirku.Dovolal jsem se a bohužel se mi potvrdilo neblahé tušení,Jirka zemřel před dvěma roky.Co na to říci,možná jsem to měl zkoušet dřív,ale po pravdě jsem o tom před dvěma roky ani nepřemýšlel.Byl to dobrý parťák,co si má člověk víc přát než dobrou souhru,porozumění a kamarádství.To samé jsem měl s Jaro Strakou.Jako by to byla náhoda,taky už není.Nějak ti dobří odcházejí příliš brzo.Dostal jsem od ní kontakt na Standu Kopáčka do Nové Bystřice.Dovolal jsem se a bylo to jako kdykoli předtím,pocit slyšet hlas,byť o něco starší,ale známý.,tak jako několikrát předtím u ostatních.V Nové Bystřici jsem byl na dovolené před sedmi lety,dnes bych si vynadal,že jsem něco nezkusil,chodil jsem po náměstí a Standa bydlí cca 400 m dál.Tak jako plk.Šurý v Plzni –podivná shoda náhod.Standa mi řekl ,že se taky setkali,prý jich přišlo devět.Zatím jsem rád ,že se mi tu naši partu podařilo dát trochu do kupy ,že o sobě víme a hlavně že ještě žijem.Touhle úvahou opravdu končím moje povídání o věcech minulých,na ktere se nezapomíná a hlavně je to o tom že v nás to kamarádstvi stále žije i přes ta léta.A blogy jsou právě o tom ,aby si člověk pokecal s ostatními.Ahoj Miroslav Pavíza.

Včera to bylo 48 roku,co jsem byl ve službě jako dozorčí autoparku.Něco před pulnocí jsem zaslechl v radiu,že vojska Varšavské smlouvy překročila naše hranice-byl to strašný pocit.Po pulnoci-21 srpna 1968 v 01.30 hodin byl u utvaru vyhlášen poplach a já jako spojka jsem hned předal službu a sám jsem spěchal nastartovat T-138 -PZV a jel jsem pro 3 dustojníky // kpt.Šury,další dva už si nepamatuji přesně ,asi por.Holub ,třeťí nevím // bydlící ve městě Plzeň ,abych je rychle dopravil do kasáren-a to jsem měl měsíc před civilem.Celý měsíc jsme prožili v kasárnách,na vodní cvičiště nás vozili auty a 24 září 1968 jsme se my mazáci po dvou letech dočkali konečně a šli do civilu-Zdravím všechny spolubojovníky 1966-1968-Mějte se-Karel

Ahoj kamarádi
všechny Vás zdravím, a chtěl bych jen doplnit nějakou tu mezerku v důstojnickém sboru. V době mé služby(1970-1972) vykonával funkci zástupce velitele praporu kapitán Vranovský (Šaman). Pozdější zástupce velitele, ing.Petr Lener, v té době ještě desátník v základní službě mi dělal velitele čety. Finančáka v té době dělal starý fronťák major Stančík z Rokycan, a technika na ženijní rotě rotmistr Cerenko.Dalším z důstojníku na této rotě byl ještě poručík Hudák, ale toho pamatuji jen krátce,byl někam převelen.
Co se bývalých kasáren týká, tak z těch nezbylo nic, vše bylo zbouráno.Tak jen pár těch našich vzpomínek.Jak jsme tenkrát říkali ,,dva roky v ( citlivkové nečtěte) prdeli´´ ale k něčemu to snad také bylo dobré.Mějte se hezky. Pepík Pátek

Ahoj sloužiljsem v letech 71-73 na Pontonce jako řidič 111- 148 u Sedláčka (Reskátor) Rozenferder(Pupik) a Socháně (pontonového Kozla) .Tak že jsme se museli potkat aj spolu.
Sraz děláme každé 2-3 roky ale moc se nás neschází pouze
ten výkvět a za druhé je nás čím dál méně.Na které rotě jsi sloužil.Čus Ivan

Kdy máte sraz a kde. Je nás víc a rádi bychom se setkali. 732137792-karel.hradiste@seznam.cz

Nebýt internetu a jiných medií, by se mi to asi nikdy nepodařilo.Řekl jsem si po napsání prvních vzpomínek,že bych mohl zkusit vyhledat někoho z vojny :díky tomu,že jsem všem rozdal náš Manifest o setkání po roce z vojny v Plzni,kde byly všechny tehdejší adresy, jsem to začal zkoušet.Začal jsem na Slovensku a do obcí ve kterých bydleli kamarádi jsem poslal slušný dotaz,zda o dotyčném něco neví.první se mi ozvala obec Nenince a tam mi rovnou napsali kde bydlí Jozef Híveš,ve druhé obci mi napsali,že mi nesmí nic říci kvůli zákonu,ale poslali mi výpis z telefonního seznamu s odkazem na adresu a telefon/Karol Rajnoha/,no ve třetí neodepsali vůbec.Tak jsem zkusil katastrální úřad podle majitelů ,napsal jsem dopis a ono to zafungovalo-trefil jsem se/Milan Pokopec/.z Levoče mi odpověděli,že můj nejlepší kamarád Jaro Straka zemřel v roce 2009.Na Slovensku mi zbývají ještě 2-Ondrej Šťastný a Dezider Komjati-ale to bude na déle.V Čechách jsem věděl o Míšovi Majnekovi,Vencovi Mňatinohovi a konečně i o Karlovi Zapletalovi/tady musím říci,že jsme loni v květnu byli oba s rodinami v Egyptě,o tři hotely od sebe a nevěděli jsme o tom/.Další jsem začal vyhledávat podle obch. či živnostenskému rejstříku.takhle jsem našel Honzu Babora. Volal jsem na několik úřadů a našel jsem Pavla Lédla z Milína,ale ten mi neodpověděl na 2 dopisy.vím ,ale že žije.Dopátral jsem se bratra Jardy Polidara ,ten mi sděli ,že již nežije,zemřel tragicky 1997.Podle výpisu z katastru jsem napsal do jižních Čech,ozval se mi bratr Pavla Kouby,že se před 29 lety odstěhoval a sám o něm neví.Zkusím ještě registr obyvatel.Na Frantu Štěpána a Frantu Šindelíře mě přivedl Venca Mňatinoha-měl na ně adresy,Ten mi také pomohl vypátrat Štefana Herdiče- bohužel taky již po smrti.Julu Pařila jsem nakonec dohonil podle živnosti jeho ženy,Pepu Turečka podle jeho dcery,když jsem ji volal,a bylo to zkusmo,řekla to je můj táta.Byla to pecka.Bohužel náš další Kamarád Karel Baláž rovněž zemřel tragicky před 15-20lety,tu informaci mám od Majneka.Konečně Karla Hokeše se mi podařilo vypátrat podle data narození a evidenci v rejstřících.Přátelé,je to detektivka,ale trochu jsem spoléhal na patriotismus a trochu nechuť se někam daleko stěhovat od původního místa bydliště.Na závěr připomenu pár jmen-nástup 1965-Kytka,Kopáček,Hodač,Kolba,Řimnáč,Vácha,Šídlo,Jurik a potom 1967 Maršálek,Čechovič,Zachoval,Sýkora,Pšenička,Pagáč,Klíma Janáček,Čížek, Olejník.Možná že se někdo přihlásí do webu.Zdraví všechny ženisty spisovatel-amatér Miroslav Pavíza.

Tak jsem projel moje záznamy,a někdy se nestačím divit.V roce 1967 jsem podle nich strávil ve službě /PDR,PDAP kuchyně,brána,VC,věznice/ celkem 62x.Nejvíc jich bylo–přes léto od května do půl září-PDR 45x.Měl jsem omezení –ne pro strážní službu,proto tolik na rotě.Stejně jsem párkrát kývl Pupinovi na stráž,když mě slíbil ,že je to výjimečně,neměl lidi do služby.Taky už jsem potom nebyl ve stráži.Bylo to na palici-od 12 hod.příprava do služby,v 15 hod.rozdílení a pak rota.dozorčí to držel do ½ druhý a pak do rána to bylo na mě.Takže po skončení služby jsem toho měl dost a druhý den se to opakovalo.Na odvelení jsem v tom roce byl 94 dní/Tachov,Šlovice,Vysoká,Stříbro,Bohuslav,Strašice a Sušice/.V roce 68 to bylo už jen 59 dní/Těnovice ,Valdek,Liblín,Hracholusky ,Tachov ,Stříbro a Doksy.V tomhle roce jsem sloužil jenom jako dozorčí kuchyně/13x/ a po srpnu ve strážní službě spolu s policisty při ochraně bank-to už bylo před civilem a bral jsem to jako povinnost.Když připočítám dovolenou a VOP ,tak jsem zhruba 200 dní byl mimo kasárna.Ten maraton dám do fotogalerie pod své jméno.6.6.1967 nám vyhlásili zvýšenou bojovou pohotovost kvůli arabsko-izraelské válce-než jsme pořádně zjistili ,o co jde ,tak bylo po ní-pak to důstojníci probírali,jak to mohli Arabové tak rychle prohrát.Možná bych ještě někde vyhrabal nějaké momenty ,ale to už bych to natahoval.Někdy po roce 2000 jsem jel okolo kasáren ,bylo zavřeno.Napadlo mě loni na podzim se zeptat na firmě ,která to bourala,nemají-li nějaké fotky z demolic-nebyly.Na cvičení jsem potom byl v roce 1971 ve Střelských Hošticích,potom ještě několikrát,ale u jiné zbraně.Skončil jsem jako npor.v záloze, jako zástupce velitele protitankového oddílu kanonů 100 mm.Tímhle končím svoje povídání o ZVS,na to ,že jsem vše napsal jedním prstem,si myslím, že je to docela dobrý,nějakou chybu mi odpustíte,ale stálo mi to za to,abych to nejenom svým kamarádům z vojny připomněl a Vám po nás napsal, jak to bylo za nás.Děkuji všem,kteří si blog přečetli za trpělivost a pochopení věcí minulých.Miroslav Pavíza

Dal jsem si práci ,abych zdokumentoval tu část vojny,kterou mám popsánu.Nepočítám období od 11.10 .1966 kdy jsme narukovali do 31.12..Nebyl na to čas kvůli výcviku,ani jsem neměl do čeho psát.Takže k 1.1.1967 to bylo za 637.Stejně to bylo hrozný číslo.Rok 1967 začal srovnáváním ,mezilidských vztahů mezi mazáky a bažanty-ty rajony nám zůstaly ,ale jak šel výcvik u mašin,tak to vykání moc nešlo. Ten můj kompresor byla dobrá mašina,hodně se používala a tak každý vypadnutí z kasáren bylo dobrý.Na Vysoké u Dobřan nás najednou přepadla kontrola,přijely gazy s důstojníky zrovna když jsme s Kytkou čistili kamna,,ten zařval pozor a podal hlášení že jsme jednotka při úklidu ubytovacích prostor-dostal pohov a pak se nám plukovník představil jako velitel divize.To byla šarže jako z vidění,byl normální ,zeptal se na práci a doporučil nám abychom při vymetání kamen tolik neprášili.Podal nám ruku a vypadl z boudy.Zážitek.Musím přiznat ,že jsem nebyl rekordman na odvelovačky,Venca Mnatinoha vypadl na začátku roku 67 s buldozerem a vrátil se těsně před Vánocemi 67,poté ho ho vystřídal Jula Pařil taky na půl roku.Podle zápisu jsem byl odvelen do jednoho patronátního JZD na opravu studny,tam jsem byl hotov za půl dne.Po obědě v místní restauraci/zdarma v péči družstva/nastal šrumec,místní zjistili ,že mám v sadě vrtáky na zdivo a tak během odpoledne jsem stačil provrtat asi 3 domky a udělat díry pro trubky topení.Šlo to rychle,samá cihla a družstevníci jezdili s traktorem a kompresorem jako o závod.Nicméně výslužka ,cigarety a nějaká koruna stály zato.Kdybych ta mohl být pár dní,tak jsem možná stačil provrtat všechny baráky.Párkrát jsme byli na vykládání vagonů,v zimě 67 taky několikrát ranní služba v kuchyni-pod tím se zcela prozaicky skrývalo škrabání brambor,spíše dočišťování-ale stávalo se ve 4 hod.Už si přesně nepamatuji ,ale taky došlo na útvaru k přezbrojení na nové PMS vezených na T-138,bylo to nové .ŽP dostal myslím půlku sestavy-16 dílů PMS ,4pobřežní díly a 2 vozovkové.No a pak následoval kolotoč služeb.To až v další pokračování.Prosil bych všechny při čtení těchto vzpomínek aby vzali to ,že vše píši jako moji, subjektivní vzpomínku na lidi a události,možná má někdo na někoho vyjmenovaného v tomto blogu jiný názor,ale takhle si to pamatuji já

Pár drobností na závěr.

Když jsme nastoupili na vojnu,narukoval s námi kluk z Prahy,co kluk- hromotluk,měřil asi 210 cm.ruce jako lopaty a boty min.48.Ostříhali ho,dal do pytle civil aby ho poslali domů.Přišel na rotu k posteli se svým jménem a nastal problém,nic na něj nepasovalo,jen největší mantl od maskáčů jakž takž,boty vůbec a nastala pořádná sranda,my upnutý do maskáčů,boty vyblýskaný a on trčel mezi náma jako strašák.Nastal problém celo divizní ,protože nikde na něj nemohli nic sehnat. V žádném skladu nic nebylo.Nepouštěli ho ani na nástupy protože to bylo jako pěst na oko.Po 14 dnech na divizi rozhodli že půjde do civilu,ale to nešlo ,protože civil poslali domů.Tak se zase čekalo až mu přijde z domova..Superšiml.

Všechny naše výlety do přírody musely projít přes rozkaz vel.praporu.ten obvykle byl ve středu/čtvrtek/.Samozřejmě se to nejmenovalo odjezd na čundr nebo potlach.Obvykle se uvádělo povolení účasti na shromáždění mládeže jednotlivých útvarů divize.Bylo tam že des. Pavíza +dva se zúčastní setkání mládeže ve Stříbře,staršinové rot vybaví účastníky dávkami KD.Návrat v neděli do 24 hod.Už tehdy jsem předpokládal ,že to jednou bude rarita,ale originál se mi nepovedlo sehnat,výtisky byly psány přes blánu a podle rozdělovníku.
Vojín Kouba Pavel z naší roty měl tolik dioptrií,že jsme se divili,proč narukoval.Sloužil potom v kotelně v kuchyni a měl čestnou povinnost v neděli přinést staršinovi řízek na pondělní snídani v ešusu.

Vážení spolubojovníci a kamarádi ve zbrani -mí součastníci i ti pozdější.Díky webu založeného Milanem Kovářem jsem rád že po tolika letech mohu díky mým poznámkám přiblížit vojnu z té doby.Vzdávám čest našim velitelům ,kteří již nežijí-pplk.Dejl Jan,kpt.Šurý Milan,por.Holub Jiří,nprap.Rosenfelder Jan i kamarádům z roty ,kteří také odešli –Straka Jaroslav,Polidar Jaroslav,Herdič Štefan.My ostatní kteří můžeme ještě vzpomínat,připomeňme si chvíle radosti i strasti, které jsme zažili i naše mládí.Váš Miroslav Pavíza-pamětník a trochu spisovatel.